Odlišné charakteristiky asociativního subtypu posttraumatické stresové poruchy
Holandští vědci nedávno publikovali přehledový článek zaměřený na klinické a neurobiologické charakteristiky, kterými se odlišuje disociativní subtyp posttraumatické stresové poruchy (PTSD) od nedisociativní PTSD. Disociativní subtyp PTSD byl totiž nedávno zařazen do DSM-5 (diagnostický a statistický manuál duševních poruch - 5. vydání).
Disociativní subtyp je spojen s vysokou závažnosti PTSD, převažují příznaky derealizace a depersonalizace, významné je trauma v časných fázích života v anamnéze a častější průvodní psychiatrické poruchy. Osoby s asociativním subtypem PTSD vykazují také jinou odpověď na připomenutí traumatických vzpomínek. Zatímco u pacientů s nedisociativní PTSD dochází v takové situaci ke zvýšení srdeční frekvence, poklesu aktivace prefrontálních oblastí a ke zvýšení aktivace amygdaly, u pacientů s asociativním subtypem je tomu naopak. Vznikla hypotéza, že jde o regulační mechanismus, jak potlačit extrémní rozrušení prostřednictvím hyperinhibice limbických oblastí.
Zařazení disociativního subtypu PTSD do DSM-5 je podnětem k výzkumu prevalence, symptomatologie a neurobiologie této poruchy, který by mohl směřovat k lepším terapeutickým výsledkům u těchto pacientů.
Zdroj: van Huijstee J, Vermetten E. The Dissociative Subtype of Post-traumatic Stress Disorder: Research Update on Clinical and Neurobiological Features. Curr Top Behav Neurosci. 2017 Oct 21. [Epub ahead of print]
