Fakta o odvykání kouření
Jednoznačné doporučení nekouřit by měli pacienti kuřáci dostat od každého lékaře. Jak ale pacienty pozitivně motivovat? Zatímco negativní dopady kouření jsou ve všeobecném povědomí laické i odborné veřejnosti, fakta o pozitivním dopadu léčby závislosti na tabáku jsou již známá méně.7
Pozitivní změny lze v organismu pozorovat již během dvaceti minut po poslední cigaretě
• 20 minut po poslední cigaretě se zpomaluje tepová frekvence.
• 8 hodin po poslední cigaretě se zlepšuje krevní oběh – hladina nikotinu se redukuje o 90 % a hladina oxidu uhelnatého klesá o 75 %.
• 24 hodin po poslední cigaretě jsou Nikotin i oxid uhelnatý téměř eliminovány z těla. Plíce se začínají čistit od zplodin kouření.
• 48 hodin po poslední cigaretě se zlepšuje chuť a čich.
• 72 hodin po poslední cigaretě se zlepšuje dýchání, regenerují se dýchací cesty.
• 2–12 týdnů po poslední cigaretě se upravuje kardiovaskulární systém, zlepšuje se cirkulace.
• 1 měsíc po poslední cigaretě se zlepšuje fyzický vzhled. Kůže ztrácí našedlý odstín, ubývají vrásky.
• 3–9 měsíců po poslední cigaretě se zlepšuje kašel a pískot v dýchacích cestách.
• 1 rok po poslední cigaretě klesá ve srovnání s kuřáky riziko srdečního infarktu na polovinu.
• 10 let po poslední cigaretě se v porovnání s kuřáky riziko karcinomu plic snižuje na polovinu.
• 15 let po poslední cigaretě je riziko srdečního infarktu srovnatelné s rizikem člověka, který nikdy nekouřil.1
Nejen zdraví je důvodem přestat kouřit
Průzkumy ukazují, že 60–70 % kuřáků si přeje2 přestat kouřit a minimálně polovina z nich se o to pokouší každý rok. Bez odborné pomoci se to ale podaří jen asi 2–3 % z nich.1,2,3
Studie zaměřené na důvody, které kuřáky vedou k zanechání kouření, naznačují, že u většiny z nich hrají roli zdravotní dopady kouření. Například v jedné ze studií v roce 2008 ve Velké Británii uvedlo více než 80 % kuřáků jako motivaci k zanechání kouření alespoň jeden zdravotní důvod. Dalším nejčastějším důvodem byla cena cigaret.1
Méně častými, avšak nezanedbatelnými podněty vedoucími ke snaze přestat kouřit je dle jiných studií nátlak rodiny nebo vědomí, že kouření škodí dětem.4
Bariéry v odvykání kouření
Přestat kouřit je obtížné. Závislost na tabáku je klasickou drogovou závislostí. Nikotin je hodnocen jako látka s vysokým rizikem rozvoje fyzické závislosti, srovnatelným s heroinem či kokainem. Některé studie jej dokonce označují za ještě návykovější drogu, než je heroin nebo kokain.5
Existuje mnoho bariér, které brání pacientům v tom, aby přestali kouřit, nejčastěji se jedná o:6
• abstinenční příznaky,
• obavy z nadměrného přírůstku na váze,
• náročnou představu života bez cigaret,
• přesvědčení, že by kuřák měl dokázat přestat kouřit bez odborné pomoci, odvykání kouření je podle nich pouze otázkou vůle,
• dlouhodobý proces odvykání, který je navíc nezřídka provázený relapsy, což může kuřáky v jejich snažení odrazovat.6
Abstinenční příznaky
Abstinenční příznaky provázejí ve výraznější formě minimálně polovinu kuřáků, kteří se snaží zanechat kouření. Mezi nejčastější abstinenční příznaky patří:1
• craving (bažení po cigaretě),
• zvýšená chuť k jídlu,
• deprese,
• neklid,
• snížená koncentrace,
• podráždění,
• agrese,
• přerušovaný spánek či nespavost,
• zácpa.
Ačkoliv je abstinenční syndrom dočasný stav, je častou příčinou recidiv kouření, a neměli bychom ho proto podceňovat. Některé abstinenční příznaky mohou trvat i mnoho týdnů.
Léčba závislosti na tabáku není jen otázkou vůle
Z vědeckých studií vyplývá, že nikotin-acetylcholinové receptory, které jsou vazebným místem pro nikotin a mají určující roli v mechanismu závislosti, mají různé genetické varianty. Tyto genetické varianty podmiňují průběh závislosti, který je individuální.8
Genetická variabilita receptorů vysvětluje, že náročnost odvykání kouření je u každého jedince jiná. Někteří kuřáci dokážou přestat kouřit bez odborné pomoci ze dne na den, u jiných je odvykání kouření provázeno natolik silnými abstinenčními příznaky, že bez farmakoterapeutické podpory přestat nezvládnou. Závislost na tabáku je třeba chápat jako nemoc s chronickým, recidivujícím průběhem. Je řazena pod diagnózu F17 – Poruchy duševní a poruchy chování způsobené tabákem.2
Obava z váhového přírůstku je častou překážkou v odvykání kouření
Riziko váhového přírůstku je častou bariérou v zahájení odvykání kouření zejména pro ženy. Váhový přírůstek se při odvykání kouření pohybuje v průměru kolem pěti kilogramů, některé zdroje uvádějí až 9 kilogramů – tento váhový přírůstek je však pozorován u odvykajících kuřáků, kteří do svého životního stylu nezařadí dietní opatření ani cílenou fyzickou aktivitu.1
Je však pravda, že sama absence nikotinu způsobuje metabolické změny, které mají na možný nárůst hmotnosti vliv.9
Výrazný vzestup váhy je ale často podmíněn nahrazováním cigarety jídlem. Z pohledu zdravotního dopadu je zvýšení hmotnosti minimálním rizikem v porovnání se zdravotními riziky plynoucími z pokračujícího kouření.1
Život bez cigaret má své výhody
Proces odvykání kouření je dlouhý a náročný. Benefity nekouření však významně převyšují rizika spojená s kuřáctvím.
Z výše uvedených informací vyplývají tyto hlavní výhody nekouření:1,10,12
• snížení rizika závažných zdravotních komplikací, jako je infarkt myokardu, cévní mozkové příhody, karcinomy plic, dochází k celkovému zlepšení imunity a fyzické kondice,
• lepší vnímání chutí a vůní,
• lepší stav pleti, bělejší zuby a nehty,
• menší riziko neplodnosti a problémů s otěhotněním, předčasných porodů a nízké porodní hmotnosti dětí,
• ušetřené peníze.1,10,12
Pozitivní motivace je mnohdy úspěšnější
Je důležité upozorňovat na negativní dopady kouření, jako je například úmrtí v souvislosti s kouřením, v České republice ročně takto zemře až 16 000 lidí.2
Zdroje uvádí, že průměrný kuřák v EU vykouří denně 14,2 cigaret.9
Využití pozitivní motivace pacientů kuřáků a zdůraznění nejen zdravotních dopadů kouření může však mnohdy přinést větší úspěchy v navázání komunikace s pacientem a nasměrování k léčbě.2
Důležité je také seznámit pacienty s možnostmi léčby, eliminovat bariéry v odvykání kouření a informovat kuřáky, že s odbornou pomocí a využitím farmakoterapie lze pravděpodobnost v úspěšnosti léčby závislosti na tabáku navýšit, a to v případě bupropionu a náhradní terapie nikotinem až 2× a v případě vareniklinu dokonce až 3×.2
Jako dobrá motivace se ukazuje také fakt, že některé zdravotní pojišťovny přispívají na léčbu závislosti na tabáku v rámci bonusových programů týkajících se podpory zdravého životního stylu.11
