Nejčastější otázky a odpovědi
Závislost na tabáku je chronické, recidivující a letální onemocnění, které zkracuje život více než polovině kuřáků v ČR v průměru o 15 let. V Evropě i v ČR je příčinou každého 6. úmrtí, a to především na onkologická a kardiovaskulární onemocnění, dále způsobuje více než 80 % chronických plicních onemocnění a další nemoci dotýkající se všech klinických oborů.1
I když naprostá většina kuřáků zkouší přestat bez cizí pomoci, úspěšnost těchto pokusů je nízká. V ČR kouří asi 30 % dospělé populace, tedy více než 2 miliony osob (asi 2 200 000). A to přesto, že asi 60–70 % z nich, tedy více než 1,5 milionu, si přeje přestat.1
Společně si nyní zodpovíme některé otázky, se kterými se u svých pacientů, kteří by rádi skončili s kouřením, můžete setkat.
Jak odhalit závislost na cigaretách?
Závislost na tabáku má 2 složky – psychosociální/behaviorální a fyzickou/drogovou závislost na nikotinu. První složka znamená prožívání určitých situací s cigaretou, tzv. kuřácké stereotypy. Závislost na nikotinu je klasickou drogovou závislostí, která vzniká podle typu nikotinových acetylcholinových receptorů v mozku. Obecně lze říci, že na nikotinu je závislý ten kuřák, který kouří nejméně 10–15 cigaret denně a první cigaretu si potřebuje zapálit do hodiny po probuzení. Pro zjištění míry závislosti na nikotinu je možné použít Fagerströmův test závislosti na cigaretách.1
Kam se obrátit pro pomoc?
S podporou České lékárnické komory vznikají Centra odvykání kouření v lékárnách, kontakty na lékárny, které toto odborné poradenství poskytují, jsou k dispozici na webu České lékárnické komory.1
V ČR fungují také specializovaná Centra pro závislé na tabáku, většinou na pneumologických, kardiologických nebo interních klinikách.1
Kuřákům je určena také bezplatná Národní linka pro odvykání kouření na telefonním čísle 800 350 000, je určena lidem starším 15 let, kteří sami chtějí nebo zvažují odvykání kouření, nebo potřebují poradit ohledně odvykání blízké osoby.2
Lékař by měl v dokumentaci každého pacienta identifikovat kuřáka a každému kuřákovi jasně doporučit přestat.
Jak může léčba probíhat?
Každý prochází léčbou individuálně, ale léčba může zahrnovat psychosociální a behaviorální a farmakologickou intervenci, přičemž lékem první volby jsou vareniklin, náhradní terapie nikotinem a bupropion.1
Jaký je rozdíl mezi užíváním náhradního nikotinu a léků na odvykání?
Principem podávání náhradního nikotinu je nahrazení nikotinu z jiného zdroje než z tabáku, a tím minimalizování abstinenčních příznaků. To umožní na počátku odvykání lépe se soustředit na změnu denních stereotypů a nekuřácké prožívání dne.1
Vareniklin ztrojnásobuje úspěšnost odvykání v závislosti na míře intervence.1 Na rozdíl od náhradního nikotinu aktivně působí přímo v místě vzniku závislosti, v mozku.
Jak na mozek působí vareniklin?
Vareniklin se váže s vysokou afinitou a selektivitou na neuronální acetylcholin-nikotinové receptory α4β2. Jeho účinnost při léčbě závislosti na tabáku je výsledkem aktivity na tomto subtypu nikotinových receptorů, kde svým navázáním vykazuje agonistickou aktivitu, přičemž zároveň brání nikotinu, aby se na receptory navázal (antagonistická aktivita). Tím jednak zabraňuje abstinenčním příznakům z nedostatku nikotinu, jednak znemožní obvyklý pocit odměny po případně vykouřené cigaretě.3
Pacienti uvádějí, že „nepotřebuji nutně kouřit“ či „se necítí bez cigaret nijak mizerně".1
Co když nejde přestat najednou?
U pacientů, kteří nejsou schopni nebo ochotni přestat kouřit okamžitě, by se mělo zvážit postupné odvykání kouření za podávání vareniklinu. Pacienti by měli během prvních 12 týdnů léčby kouření omezovat a do konce daného léčebného období s ním přestat úplně. Poté by měli pokračovat v užívání přípravku po dalších 12 týdnů, celkem tak léčba trvá 24 týdnů.4
Jak vhodně doplnit farmakoterapii u odvykání?
Psychobehaviorální podpora, která obecně zvyšuje pravděpodobnost abstinence, zvyšuje i účinnost vareniklinu. Během léčby se doporučuje se týdenní frekvence návštěv.3
Farmakologická léčba zabraňuje abstinenčním příznakům – pacient by ale neměl očekávat, že mu zabrání kouřit. K tomu je vždy nutné jeho rozhodnutí a aktivní změna životního stylu. Proto je farmakologickou léčbu třeba vždy kombinovat s psychobehaviorální intervencí.1
Jaká je úspěšnost odvykání?
Placebo má hodnocenou úspěšnost kolem 3–5 %, intenzivní psychobehaviorální intervence (tj. nejméně 1 hodinu) asi 10 %. Farmakoterapie vždy navíc k intervenci zdvojnásobuje (NTN a/nebo bupropion), případně ztrojnásobuje (vareniklin) úspěšnost, pokud je doba užívaná nejméně 8–12 týdnů. Tedy pomocí farmakoterapie společně s intenzivní psychobehaviorální intervencí může dosáhnout abstinence asi 30–35 % kuřáků.1
Reference:
1. Králíková E. et al. Doporučení pro léčbu závislosti na tabáku. Vnitř Lék 2015; 61 (5, Suppl 1): 1S4–1S15.
2. Národní linka pro odvykání kouření. Staženo dne 28. 1. 2019, dostupné na http://www.bezcigaret.cz
3. Souhrn údajů o přípravku CHAMPIX
4. Králíková E. Vareniclin. Profily léčiv. Farmakoterapie 2007 (1), 10–14.
