Vliv léčby pegvisomantem na metabolismus glukózy
Vliv léčby pegvisomantem na metabolismus glukózy u pacientů s akromegaliía diabetem – výstup z ACTROSTUDY1
Diabetes mellitus je častou komorbiditou akromegalie, a to již v době stanovení diagnózy. Farmakologická léčba akromegalie může ve svém důsledku mít pozitivní vliv na inzulinovou rezistenci, což je zvláště důležité u pacientů, kteří již diabetes mají. Brue a kol. publikovali v roce 2019 práci1, která hodnotí vliv léčby akromegalie pegvisomantem (PEGV) na metabolismus glukózy na základě dat z mezinárodní, neintervenční, poregistrační studie ACROSTUDY. Klíčové pro analýzu byla skutečnost, zda pacienti na počátku léčby PEGV měli či neměli diagnostikován diabetes.
Metoda a zařazení pacienti
Celkem byla analyzovaná data 1762 pacientů zařazených do ACROSTUDY mezi lety 2004-2012. Retrospektivně byly vytvořeny 2 kohorty pacientů – pacienti s diabetem čítající 510 pacientů (28,9 %) a dále kohorta 1252 pacientů bez diabetu. Parametry metabolismu glukózy a hodnoty IGF-I byly hodnoceny každý rok po dobu 4 let pomocí průřezové („cross-sectional“) analýzy a také pomocí longitudinální analýzy po 1 roce léčby a dále pak po ukončeném 4. roce léčby PEGV.
Výsledky
Průřezová analýza ukázala, že u pacientů s diabetem klesla průměrná hladina glukózy z počáteční hodnoty 7,78 mmol/l (140,0 ± 58,7 mg/dl) po 1. roce léčby na hodnotu 6,47 mmol/l (116,4 ± 44,8 mg/dl), po 4. roce na hodnotu 6,67 mmol/l (120,0 ± 44,3 mg/dl). U pacientů bez diabetu zůstala hladina glukózy stabilní, stejně tak hodnoty HbA1c. Hodnoty HbA1c však klesly v kohortě pacientů s diabetem – na počátku léčby PEGV byla hodnota HbA1c vyšší než 6,5 % u 61,9 % těchto pacientů, po 1 roce léčby u 45,4 % pacientů, po dobu čtyř let sledováníse zvýšená hodnota vyskytovala v rozmezí 45,4-53,8 % pacientů.
Také longitudiální analýza prokázala pokles hladiny glukózy i HbA1c u pacientů s diabetem již po jednom roce léčby PEGV a příznivý efekt přetrvával i po 4 letech sledování, kdy průměrná hladina glukózy klesla o 1,12 mmol/l (20,2 mg/dl); Obr.1.
Efektivita léčby akromegalie vyjádřená počtem pacientů s normalizovanou hladinou IGF-I byla podobná u obou kohort – po roce léčby pacientů se zvýšenou hladinou IGF-I bylo dosaženo normální hladiny u 52,1 % (100/192) pacientů s diabetem a u 57,4 % (283/493) bez diabetu. Nicméně k dosažení normální hladiny u pacientů s diabetem bylo třeba vyšší dávky PEGV (18,2 mg/den vs. 15,3 mg/den). Bezpečností profil léčby byl také srovnatelný – léčba PEGV byla dobře tolerována u obou skupin pacientů.
Obr. 1 Hladina glukózy u pacientů s akromegalií léčených pegvisomantem (longitudinální analýza) – odvozeno z Brue et al, Endocrine (2019)1; n = počet pacientů
Převod jednotek koncentrace glukózy: mmol/l = mg/dl / 18 – odvozeno z Cosentino et al, European heart journal (2020)2
Závěr
Analýza dat pacientů studie ACROSTUDY léčených PEGV prokázala pokles hladiny glukózy u pacientů s diabetem. Efektivita léčby akromegalie i bezpečností profil byly srovnatelné u pacientů s diabetem a bez diabetu
Použité zkratky: PEGV (pegvisomant); IGF-I (insulinu podobný růstový faktor-I); HbA1c (glykovaný hemoglobin)
Upozornění: U pacientů užívajících inzulín nebo perorální antidiabetika může být potřebné snížení dávky těchto léků vzhledem k účinku pegvisomantu na senzitivitu inzulínu a možnému riziku hypoglykémie (SPC Somavert)3
Zdroj:
1. Brue T, et al. Diabetes in patients with acromegaly treated with pegvisomant: observations from acrostudy. Endocrine 2019; 63(3): 563-72.
2. Cosentino F, et al. 2019 ESC Guidelines on diabetes, pre-diabetes, and cardiovascular diseases developed in collaboration with the EASD: the Task Force for diabetes, pre-diabetes, and cardiovascular diseases of the European Society of Cardiology (ESC) and the European Association for the Study of Diabetes (EASD)." European heart journal 2020; 41.2: 255-323
3. SPC Somavert
