Ulcerózní kolitida je idiopatické, chronické zánětlivé onemocnění sliznice tlustého střeva, které začíná v konečníku a zpravidla proximálně kontinuálně prochází částí nebo celým tlustým střevem. Charakteristickým příznakem onemocnění je krvavý průjem. Klinický průběh je nepředvídatelný a vyznačuje se střídáním období exacerbace a remise. ¹

Klasickými příznaky jsou průjem, krev ve stolici, bolest břicha, nutkání stolice. Vzhledem k tomu, že přirozený průběh onemocnění se skládá z období remise a exacerbací, ve většině případů se k navození a udržení dlouhodobé remise bez kortikosteroidů používají systémové konvenční, případně biologické nebo cílené léky.²

Multifaktoriální patofyziologie ulcerózní kolitidy zahrnuje genetickou predispozici, defekty epiteliální bariéry, dysregulované imunitní odpovědi, dysbiózu mikrobioty a faktory prostředí.³

Ulcerózní kolitida je nejčastější v průmyslových oblastech, jako je Severní Amerika a západní Evropa.²Některé údaje uvádějí prevalenci 286 případů na 100 000 obyvatel ve Spojených státech, 505 případů na 100 000 obyvatel v Norsku a méně než 6,67 na 100 000 obyvatel v Malajsii.²Incidence a prevalence UC se postupem času zvyšuje.⁴

I když se UC může objevit v jakémkoli věku, obvykle postihuje mladší jedince.UC má bimodální vzorec výskytu.Většina jedinců je diagnostikována ve věku 15 až 30 let, ale existuje i druhý, menší vrchol jedinců diagnostikovaných ve věku 50 až 70 let. ¹

IBD postihuje stejnou měrou muže i ženy, i když některé studie ukazují, že UC je častější u mužů než u žen.¹
Diagnózu ulcerózní kolitidy nelze určit jediným diagnostickým vyšetřením, ale je stanovena na základě celkové interpretace klinických projevů, laboratorních testů a endoskopických, histologických a radiologických nálezů.⁵

Reference:

1. Ordás I et al, Lancet. 2012; 380:1606-1619.

2. Feuerstein et al., Mayo Clin Proc. July 2019;94(7):1357-1373.

3. Ammar Hassanzadeh Keshteli et al., Nutrients 2019, 11, 1498.

4. Molodecky NA et al, Gastroenterology. 2012; 142(1):46-54.

5. Kucharzik T et al., Dtsch Arztebl Int 2020; 117: 564–74.